Krádeže

Postavil se k tomu tak, že po svých 18. narozeninách odešel. Bez rozloučení a natrvalo. Byli jsme z toho smutní, ale přiznám se, že nám i ulevilo. Ne na dlouho. Složenky a dopisy z advokátních kanceláří chodily dál, chodit začali a vyšetřovatelé z Policie ČR. Chlapcovi u nás totiž zůstalo trvalé bydliště. To už jsme věděli, že jsme problém zdaleka nevyřešili. Jen jsme se dostali z louže pod okap. Při pátrání potom, jak z té vody ven, jsme zjistili, že můžeme požádat místně příslušný obecní úřad o zrušení jeho trvalého bydliště v našem domě. Sepsali jsme tedy žádost a odeslali našemu obecnímu úřadu. Tady bych ráda zdůraznila, že se nám vůbec nepsala lehce, byli jsme si vědomi toho, že je to definitivní tečka za naší společnou cestou životem. Ale vznášel se nad námi strašák se jménem exekuce. Bylo nám jasné, že každým dnem zvyšuje naše šance skončit v lepším případě v azylovém domě, v tom horším někde pod mostem. Kromě domku jsme měli už jen starou televizi a ještě starší škodovku. Tedy nic co by nás mohlo před ztrátou střechy nad hlavou spasit.

A tak nezbývalo nic jiného než čekat. Čekali jsme dlouho. Až přišel dopis z obecního úřadu. S informací, že zastupitelstvo s naší žádostí nesouhlasí. Na první pohled bylo zřejmé, že nám tenhle výplod zdejších zastupitelů není k ničemu, vůbec neodpovídal zákonu a my tak byli zase na začátku.

Obrátili jsme se na veřejného ochránce práv. Ten sice uznal, že postup úřadu nebyl správný, ale rozhodnout za něj nemohl. Došlo tedy ze strany obecního úřadu o druhý pokus uvést celou záležitost do souladu se zákonem. Tentokrát se jim už podařilo sepsat rozhodnutí. Celé řízení však mělo tolik chyb a nedostatků, že nám vlastně opět bylo k ničemu. Ke třetímu pokusu se obecní úřad nedostal, stěžovali jsme si na jeho postup na příslušném krajském úřadě. Tomu podle zákona přísluší v případě nečinnosti obecního úřadu konat za něj, a tak jsme se konečně platného rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu dočkali. Celá záležitost se tak protáhla na více jak rok. Byl to velice dlouhý rok.

Každému, kdo se octne v podobné situaci a nebydlí v místě, kde na úřadech sedí úředníci profesionálové, vládnoucí mimo jiné znalostí správního řádu, doporučuji, aby vyhledal právní pomoc, kde mu překážky podobné těm našim, pomohou překonat.

Eva Flossmannova

Rodině se závod s časem podařil. Co by se stalo v případě, že by došlo na exekuci jejího majetku a ona doložila, že k ní došlo vinou obecního úřadu -nečinností, špatným postupem v rozhodovacím procesu v záležitosti o zrušení trvalého bydliště?

Měla by šanci na zastavení nebo alespoň pozastavení exekuce nebo by rodiče i s postiženým děvčátkem, které mají v péči, přišli o střechu nad hlavou?

Co si o tom myslíte vy? Téma je často diskutované a vaše cenné zkušenosti budou výpovědí o realitě života. Přidejte své názory do diskuze.

Eva Flossmannová, koordinátorka projektu

Tak to by mne také moc zajímalo, jak by se toto řešilo dál. A věřte, že máme velmi podobnou zkušenost. Syna jsme si vzali jako 16 ti letého, přišel v osmé třídě, dokončil základní vzdělání na speciální škole, udělal dvouletý obor kuchařské práce a protože se osvědčil zůstal na učilišti ještě další tři roky a vyučil se kuchařem, tentokrát však s výučním listem. V polovině druhého ročníku začal chodit s dívkou a v podstatě domů přijel vysypat špinavé prádlo, napsal na stůl lístek, že bude v Herálci a odjel. Po našem přemlouvání občas dorazil v neděli domů, vzal si od nás peníze na cesty, popřípadě na zaplacení internátu a ještě ten den večer odjel na internát. Vzhledem k tomu, že byl dávno plnoletý, chtěli jsme ukončit PP, to však nechtěl, přemlouval nás, ať si ho necháme. Máme měkké srdce, neudělali jsme to. Ke konci třeťáku se sice rozešli, ale pro změnu začal pracovat na autovrakovišti, vše se ještě více zhoršilo, začal si vydělávat peníze, doma už nebyly ani ty lístečky kde je, to jsme se mohli jen domnívat. Pak přišel s tím, že potřebuje pas, že pojedou do Německa pro auta, hrklo v nás. Co když ho ten majitel autovrakoviště do něčeho namočí ? Co když mu něco podepíše a pak najednou přijde upomínka o zaplacení cla za dovezená auta ? Václav byl mentálně retardovaný, co dělat ? Podali jsme k soudu návrh na částečné omezení právní způsobilosti, čekání bylo dlouhé, trvalo to více jak půl roku, nešlo to nijak uspíšit, museli jsme přesně vyjmenovat k čemu nebo k jakým úkonům ho chceme nechat omezit ve svéprávnosti a zároveň převzít v těchto oblastech za něj zodpovědnost, stát se opatrovníkem. To byla naše další noční můra, nikdy bych toto už neudělala. Jako opatrovník nesete za svého opatrovance plnou zodpovědnost, ale nemáte žádnou výkonnou moc. To znamená, že s ním musíte chodit např. na úřad práce podepsat smlouvu, ale když on si postaví hlavu, že Vás u toho nechce ? Máte spát před tím úřadem a čekat jestli tam dorazí v pondělí nebo až v pátek ? Není mu pět, abyste ho někam měli sílu dovléci za límec. A pak si to jdete ověřit a na ˇUP se na Vás paní úřednice rozkřičí, cože jste to za opatrovníka, když s klukem ani nepřijdete .....jak máte nést zodpovědnost za někoho, o kom ani nevíte kde je, co tam dělá, kdo vám nezavolá, nevíte jestli má co jíst apod. Toto vše je děsně vyčerpávající, ale vědomí toho, že tu máte dalších devět dětí a on tu má trvalý pobyt a že kdykoliv se může stát, že vám zazvoní u domu exekutor to je snad ještě horší. Sepsali jsme návrh na zrušení trvalého pobytu. To co následovalo bych nikomu nepřála zažít. Otevřeně nám bylo řečeno, že jsme kluka dovedli do dospělosti, ale ve chvíli, kdy skončil přísun peněz na něj tak se ho zbavujeme a protože neměl jiné trvalé bydliště, házíme ho na krk úřadu, potažmo celé vesnici, která za něj bude muset platit i popelnice. Nejdříve děti natáhneme do vesnice a pak jim je hodíme na krk. Závěr ? Nedoporučujeme zrušení trvalého pobytu. To se dalo čekat ! To je snad jasné, že si nebudou sami sobě přidělávat starosti. Odvolali jsme se. Chtěli výslechy svědků, že u nás nebydlí již delší dobu. Uvědomili jsme si, že jsme tenkrát měli PP ukončit a prostě nechat city stranou, že teď se to všechno obrací proti nám. Obecní úřad vyslechl svědky a ti potvrdili to, co jsme sami na úřadě řekli. Jasně a srozumitelně jsem se vyslovila k tomu, že pokud se nedočkám kladného vyřízení, nenechám si to líbit, neboť musím chránit i ostatní děti a nenechám si sebrat střechu nad hlavou jen proto, že nás stát nutí k tomu, dát dětem, které si od něj vezmeme na výchovu, u nás trvalý pobyt. Jasně a srozumitelně jsem pojmenovala důvody, proč si ty děti bereme domů, že jim sice dotoho nic není, ale že jsme i přesto, že nám to nikdo nenařizuje, že i těmto dětem spoříme stavební spoření, právě proto, aby se v dospělosti mohli postavit na vlastní nohy, že tu Vašek mohl bydlet, ale nechce... ano, čekání na rozhodnutí těchto lidí je ponižující a dlouhé a Vy čekáte jak to dopadne. Co když přijde exekutor dřív než to vyřídí ? Kde dětem vyperete, kam dáte potraviny, čím je budete vozit do školy ? Koho to vlastně zajímá ? Rozhodnutí dorazilo a bylo naštěstí kladné, doporučující. Opatrovnictví jsem na vlastní žádost Václava a na rozhodnutí soudu předala za půl roku na to Vaškovu zaměstnavateli z toho vrakoviště. Přišlo mi to divné rozhodnutí, ale rozhodl tak soud a nese za to zodpovědnost on, je na něm aby pohlídal to, aby se zaměstavatel neobohacoval na úkor Vaška. Zaměstnavatel v jedné osobě mu vyplácí a spravuje finance, divné rozhodnutí. Václav mne rád vidí, když tam přijedu, ale domů nejezdí, naše vztahy se pokazily i díky tomu, že jsme ho dle jeho slov, pripravili o domov. Tahle etapa je za námi. Doma máme však dalších pět přijatých dětí. Některé už teď vykazují to, že z nich budou hodní a dobří lidé, u některých si tím už teď, bohužel, nejsem tak moc jistá. Budeme muset absolvovat stejně ponižující proces ?? Zajímalo by mne, jak toto řeší DD. Tam mají děti trvalý pobyt nebo nemají ? A pokud ano a udělají dluhy, kdo to zaplatí ? Proč jsou pěstouni nuceni k tomu, že musí dítěte dát trvalý pobyt do svého vlastního domu ? Nikdy jsem nad tímto nepřemýšlela, vzala jsem si děti, nechala je automaticky přepsat do našeho bydliště, vlastně ani jiná možnost není, chcete-li pobírat peníze, ale po této zkušenosti se mi to nezdá dobře právně ošetřené a pěstouni jsou vystaveni obrovskému riziku a zvůli úředníků a úřední moci razítka. Přeji nám i všem ostatním, aby jsme toto nikdy nemuseli řešit, aby se všechny děti byly schopny s námi domluvit a zařadit se spořádaně do dospěláckého života.

Nashledanou Monika Dietrichová (maminka 4 biologických a 6 přijatých dětí)

Dobrý den Moniko,

není pravda, že by dítě muselo mít u pěstounů trvalý pobyt. Naše dvě děvčata v PP u nás trvalý pobyt nemají, máme je více jak dest let. Zatím s tím větší problémy nebyly.

Všude tam, kde se píše tvralé bydliště /pro potřeby školy nebo zdrav. zařízení.../ napíšeme sice naše bydliště, ale s tím, že je jedná o pobyt ne o trvalý pobyt. Trvalý pobyt je jinde, ale většinou ho po nás nechtějí.

Děvčata o tom ví a taky jsme vysvětlili proč. Nebyl problém ani s vyřizováním pasů či OP.