Dědictví

Dobrý den,

jmenuji se Josef a bydlím v malém městečku na Vysočině. Vychovávám tři děti v pěstounské péči. Starší Lucii je 17 let, Sandře a Vojtovi je šest. Jsem pěstounem ve zvláštním případě, ale nebylo tomu tak vždycky....

Se svou ženou jsem se oženil v roce 1975 a společně jsme vychovali dvě děti, které jsou již dospělé a bydlí samostatně. V roce 1981 jsme si vzali do opatrovnictví manželčinu neteř Janičku, i ta je již dospělá. Po pár letech, v roce 1999 jsme přijali do pěstounské péče malou sedmiletou holčičku Lucii, kterou jsme si dovezli z Dětského domova v Hodoníně. Ta nyní studuje druhým rokem Střední odbornou školu obor veřejnosprávní činnost. Spolu s manželkou jsme toužili dát domov ještě dalšímu děcku, proto jsme si podali znova žádost o svěření dítěte do pěstounské péče. Žádost byla kladně posouzena a v roce 2005 jsme si z dětského domova z Mostu přivezli domů tříletou holčičku Sandru. V témže roce na podzim k nám přibyl stejně starý, také tříletý, hošík Vojta z dětského domova z Jihlavy. Sandra byla holčička zdravá, jen z nepříjemným zlozvykem. Když byla v rozpacích a nevěděla kudy kam, přímo úděsně dokázala zkřivit pusinku tak, že se zdálo, že si ji musí snad vykloubit. Laskavou péčí se však její tvářička proměnila a dnes je z ní nádherná malá copatá cácorka, kterou nade vše miluji. Sandra je inteligentní, bystrá a letos začala chodit do první třídy. Vojtíšek k nám do rodiny přišel jednak velmi citově plochý a jednak i oproti ostatním dětem jeho věku mentálně i fyzicky zaostalý. Téměř nemluvil a v počátku jsme to s ním neměli nijak jednoduché. Trvalo delší čas, než si zvykl na to, že nás má, že nám může věřit, že jsme vždycky připraveni mu pomoci. Nyní je mu pět let a je z něj usměvavý, milý kluk, který rád maluje a staví puzzle. Dostal odklad školní docházky, ale postupně se začíná připravovat na vstup do školy.
Vše se tak nějak neplánovaně zašmodrchalo na jaře letošního roku. V únoru bohužel moje milovaná žena podlehla rakovině. Nemoc ji přemohla a nám všem vzala to nejcennější. Mě životní družku a oporu, dětem maminčinu náruč a lásku. Zůstal jsem v podstatě ze dne na den doma z práce a začal se sám starat o svou rodinu. Bylo to moc těžké. Musel jsem se naučit prát, žehlit, kupovat boty, chodit s dětmi k lékaři, obstarat velkou i malou slečnu a dál rozvíjet Vojtíška. Děti byly smutné, bylo vidět, že jim maminka chybí a já začal přemýšlet, kdo nám pomůže se z toho všeho dostat. Začal jsem řešit pozůstalost, začal jsem komunikovat s bankou, která zablokovala manželčin účet a tudíž zmrazila všechny platby a výběry peněz. Navštívil jsem notáře a uvědomoval jsem si stále více, jak nutně potřebuji někde načerpat životní sílu. Jak nutně se potřebuji o někoho opřít. Našel jsem člověka, který mne vyslechl, který mi poradil a který si na mne udělal kdykoliv čas. Našel jsem dobrou duši, maminku deseti dětí. Také pěstounku od nás z Vysočiny a té jsem vděčný, že jsem byl schopen fungovat dál i ve chvílích, kdy se na mne začaly hrnout nedobré zprávy. Začal jsem jezdit spolu s dětmi na akce sdružení Pěstounské rodiny kraje Vysočina a setkávám se tam s lidmi, kteří mi rozumí, se kterými je mi dobře. Já našel mezi nimi přátele, mé děti nejen kamarády, ale i pohlazení a vlídný úsměv maminek.
Moje milovaná žena, aniž by mi cokoliv kdy řekla, si v dobré víře, že se jí vše povede včas vrátit, půjčila peníze. Půjčila si peníze v několika bankách, od multiservisu. V současné chvíli mám konečně v ruce notářské vypořádání, z něhož je patrno, že budu muset mnohé z těchto dluhů uhradit. Všechno se snažím teprve zjistit, všechno se snažím rozklíčovat.  Část dluhu jsem už splatil a snažím se to nějak pochopit a hlavně uchopit, probrat se tím vším a najít nějaké možnosti, jak nezabřednout do ještě větších problémů než mám nyní.

Paní Monika mi poradila, abych se obrátil i na Vás, jako na určitou možnost, kde najít fundovanou a hlavně lidskou pomoc. Dokážete prý pro mne najít nějakou právní pomoc, možná, že mi dokážete pomoci i finančně. Někdy mám pocit, že se v tom všem utopím, že nejsem schopen už ani volat o pomoc, ale hned si uvědomím, že tu nejsem sám, že mám děti, které mne potřebují.
Prosím, moc Vás prosím, neodmítněte mě. Pomozte mi, pomozte  nám, ať můžeme zase pomáhat i my druhým.

Zdravíme Vás a přejeme Vám krásné podzimní dny.

Panu Josefovi jsme našli právní i finanční pomoc a zařadili jsme jej do veřejné sbírky. Na žádost detaily neuvádíme.

Beáta Folwarczná 24.5.2010 v 19:42:46